Jan „Tráva“ Trávníček je kolega geodet, kterého jednoduše hory uchvátily natolik, že se dnes řadí mezi nejúspěšnější české himálajské lezce. I když je někdy těžké zkombinovat životní role, když hledáte cesty, ony se objeví.
Na plzeňské pobočce začínal před více než desítkou let kolega Jan Trávníček jako geodet. Protože je to ale muž mnoha talentů, zůstat pouze u jedné věci nepatří k jeho stylu. Říká o sobě, že je nadšený sportovec všeho druhu, učitel a organizátor sportovních a kulturních akcí, jednatel outdoorové společnosti Summit Drive, spoluzakladatel Czech Pub – první české hospody a kulturního centra v Nepálu, a především vášnivý cestovatel a kopcolezec.
I když skloubit zájmy a zaměstnání nebylo vždy jednoduché, dnes už i díky zkušenostem a lépe poskládaným prioritám určitý balanc našel. A protože naše firma HRDLIČKA, spol. s r. o., podporuje výjimečné lidi, chce jim vytvořit takové prostředí, ve kterém se budou moci rozvíjet ve všech směrech. Způsobů je více od flexibilní pracovní doby až po finanční podporu netradičních aktivit. Proč? Protože ten, kdo dělá, co má rád, má v sobě zapálení, a to představuje hnací motor pro vše.
V srpnu se Jan „Tráva“ Trávníček (dále jen Honza, protože se osobně známe) vrátil z Czech Expedition Broad Peak & K2 2024, které se zúčastnili také další dva kolegové geodeti z plzeňské pobočky: Jan Pánek a Lucie Pánková. A protože výpravy nepatří mezi levné záležitosti, podpořili jsme jeho snažení pokusit se vystoupit na vrchol osmitisícovky Broad Peak. Se zadrženým dechem jsme čekali, jak to zvládne. Přáli jsme si, aby vše dopadlo bez úrazu a abychom na vrcholu viděli vlát aspoň na chvíli firemní vlajku jako symbol toho, „že vše je v hlavě a když hledáte možnosti, ony se objeví!“.
Před výstupem jsem Honzu trochu vyzpovídala, protože jsem srdcem také trochu dobrodruh. Pokud to máte stejně, anebo jen Honzovi fandíte, dejte si pauzu a začtěte se.
(Smích) „Ono to tak vyšlo, plán to nebyl. Ale dá se to docela dobře zobchodovat, co? Já byl mezitím ještě podruhé po deseti letech na jiné osmitisícovce, na Manáslu v roce 2021. (Pozn. V roce 2022 tam byl Jan Trávníček znovu s fotografem Petrem Juračkou, ale zastavilo je počasí. Kus z této expedice je zpracován ve filmu Něha Himálaje, který by měl být promítán nyní v kinech). Tak jsem si říkal, že si z toho udělám legraci, že mám rád jubilea. Ale vážně: neplánuji si zopakovat všechny expedice ze svého předešlého seznamu po deseti letech znovu. My máme strašně zajímavé nové projekty a na ty se těším. Ještě bych chtěl upozornit, že primární cíl expedice nebyla K2, ale Broad Peak, jiná osmitisícovka, kdy ty základní tábory jsou vzdálené od sebe přes údolí kousek. A z legrace jsem říkal, že si jdeme K2 přeměřit, protože jsou stále dohady, kolik přesně metrů ten vrchol má. Např. Annapurně vzali nějaké metry apod.“
„Jednak existují přesnější přístroje a potom reálně zmizí například nějaký převis, kus skály. Já si z toho dělám legraci. Ale byl to opravdu velký humbuk, protože Messnerovi, což byl první člověk na světě, který zvládl všech 14 osmitisícovek, tomu některé vrcholy jako by sebrali, protože prý někde nebyl úplně nahoře.“
„Dohromady se expedice oficiálně účastní tři skupiny lidí (celkem asi 30 lidí). Mezi členy expedice patří Češi, Slováci a Nepálci. (Pozn. O výstupu sepsal Honza své zážitky na webu: https://www.honzatravnicek.cz/expedice/czech-expedition-broad-peak-k2-2024/). Nepálci tam nefungují jako nosiči, ale označení Šerpa je etnikum, které žije v horách. Jeden z nich, Ganesh „Subin“ Thakuri, je dokonce majitel agentury a společník české hospody v Nepálu. Dalšího, Sabina Thakuriho, známe v podstatě od miminka a vychovali jsme si ho jako výborného vůdce skupiny.“
„Šerpové se tam narodili, jsou na určitou nadmořskou výšku zvyklí. A i my se tam pohybujeme poměrně často, takže máme lepší předpoklad se výškové nemoci vyhnout. Ale kdybych se teď během jednoho dne sbalil a chtěl zůstat na Mont Blancu, důležité je tam to „zůstat“, protože „výškovka“ přichází s tím, že zůstaneš v nějaké výšce delší dobu, tak můžu mít problémy i já. Pokud někdo vystoupá a hned sleze dolů, většinou se jí vyhne. Ta přizpůsobivost je ale dána geneticky a každý se aklimatizujeme jinak. Do určité míry se natrénovat dá.
Co se týká fyzické přípravy, tak určitě doporučuji aerobní sporty (nízké tepovky, dlouhé časy): běhání, kolo, skialpy a plavání, to je výborné na trénování dechu. No a já už se musím zaměřit i na tu kompenzaci a regeneraci, abych to fyzicky dobře dal. A také se samozřejmě spoléhám, že mám něco za sebou a rychle to tam zase naskočí.“
„Nepálci je většinou nosí. Jsou tam v tu dobu v práci, ale teď půjdou jako naši parťáci, takže to budou mít jinak. Například u Sabina se nepředpokládá, že když chce vylézt všech 14 osmitisícovek, tak zvládne všechny bez kyslíku, ale na Broad Peak ho asi přemluvíme, aby to zkusil bez. Já jsem kyslíkové masky doteď skoro nepoužíval. Měli jsme je v základním táboře pro záchranné účely, kdyby nastal nějaký problém. Teď si kyslík možná posuneme do 2. tábora, uvidíme.“ (Pozn. Jak to bylo nakonec s kyslíkem, se také dočtete v zápiscích z expedice.)
„Do základního tábora si najímáme pomocné nosiče, protože je toho tolik, že bychom to neodnesli. Ale na samotný výstup si neseme batohy na zádech sami.“
„Tam, kam jedeme, tedy do Pakistánu na K2 a Broad Peak, je nejstabilnějším obdobím léto. Do Nepálu na Mount Everest je to zase jaro a podzim mezi obdobím monzunů. Ale to se bavíme o „turistické“ sezoně. Letos vylezla K2 skupina Nepálců a také Poláci jsou známí svými zimními výstupy. Jsou to takoví šílenci.“
„Určitě. I když se v tomto případě nejedná o komerční výstup, který by byl za účelem vysokohorského turismu a ti lidé mají s výstupy určité zkušenosti. Stále jsem tam já a další průvodci, kteří se snaží, aby vše proběhlo hladce a skupina dosáhla cíle, pokud to fyzické i psychické síly dovolí. Máme pokryté náklady a nějaké finance navíc, kdyby se něco stalo. Beru to tak, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem chodil s profesionály jako Marek Holeček a Zdeněk Hrubý a učil jsem se od nich. Teď jsem v situaci, že mohu něco z toho předávat dál. Mnohem více času trávím na trecích a vlastně i to, co mě v tomto oboru nejvíce živí, představují komerční treky, tedy ne výstup na osmitisícovku. I přesto, že se jedná o expedici s méně náročnými podmínkami, cítím velikou zodpovědnost. Nejsem tam od toho, abych je držel za ručičku a měl je navázané na lano, ale jsem tam prostě pro ně, když je třeba.“
S Honzou jsme si povídali dlouho a je jasné, že s takovým zapáleným sympaťákem, který je zvyklý pravidelně přednášet, bychom mohli diskutovat ještě déle.
Líbilo se mi, že i když se kariérně posunul do dalších rolí než jen do role geodeta, geodézii je stále věrný. Ve firmě kontroluje a dohlíží na důležité zakázky. Tak nějak si vlastně i lidi, kteří se geodézii věnují, představuji: srdcaře, dobrodruhy a milovníky outdooru.
Nakonec přidám myšlenky, které napadly během rozhovoru několikrát i mě: „Proč to děláte? Proč lezete na ty osmitisícovky?“
Honza mě vlastně odpověděl jednoduše, ale je v tom podstata: „ Já nevím. Prostě mě to ,hamtání‘ do kopce baví. Dává mi to smysl a většinou radost.“
A v tom je za mě to důležité. Pokud to máte v něčem stejně, tak se toho nevzdávejte. Vždy je cesta, jak různé světy propojit.
Mgr. Lucie Kmochová a Ing. Jan „Tráva“ Trávníček
Více o expedici ZDE.
