Jan Floriánek nastoupil do firmy Hrdlička hned po absolvování oboru Geodézie a kartografie na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Po dvaceti letech práce mu Martin Hrdlička, majitel stejnojmenné firmy se 130 zaměstnanci, předal 1. ledna 2016 vedení. Hrdlička je tak první firmou v oboru geodézie, kdy se majitel-zakladatel zbavil přímého vedení. Zeptali jsme se proto Jana Floriánka na důvody, očekávání a jeho plány ve firmě.
U nás nejde o „blesk z čistého nebe“. Martin Hrdlička dlouhodobě operativní řízení společnosti postupně převáděl na své kolegy, tedy na mě jako ředitele výroby, na obchodního ředitele Jaromíra Proška, na ředitele vývoje Vladimíra Lhotáka a v neposlední řadě na finanční ředitelku Kamilu Trutenkovou. Myslím, že právě ona pomohla v roce 2015 tuto změnu uskutečnit, především po formální stránce. Hlavní rozhodnutí ovšem padlo již na konci roku 2014, kdy jsme se s Martinem na tomto kroku domluvili. Myslím, že Martinovi se tak uvolňují ruce k budování uskupení firem pod názvem Hrdlička Group, což je nakonec náš společný cíl, tedy stát se součástí funkčního celku několika firem se vzájemně se doplňujícím zaměřením. A že se výkonným ředitelem stávám já? To vychází z faktu, že ve firmě řídím zásadní část naší činnosti, což je především geodetická činnost. Zároveň mám na starost náš informační systém, ISO, bezpečnost… Dalším důvodem je moje zaměření směrem do firmy. Jaromír Prošek je také klíčovým člověkem ve firmě, jeho místo je ale u zákazníků, a proto nemůže souběžně řešit provozní věci naší společnosti.
Ve firmě pracuji skoro 20 let, zásadní změny tedy zcela jistě nechystám. Směrem dovnitř se už spousta změn udála v roce 2015. Ve firmě jsme udělali regiony, řídí spolehliví kolegové, po všech stránkách profesionálové. Snažím se přenášet odpovědnost za některá rozhodnutí na své kolegy, což s sebou nese vytváření rozhodovacích pravidel. Zároveň zavádíme rozsáhlejší sledování nákladů. Určitě chci dále pracovat na zlepšení komunikace mezi pracovišti. Naše společnost má řadu odloučených pracovišť a v dnešní době je oblast komunikace zcela klíčová. Určitě potřebujeme pracovat na zvyšování odbornosti ve firmě, což samozřejmě děláme stále, ale chceme na to využít i externí výpomoc.
Jak máte ve firmě nastaveny odměny?
Hrdlička dlouhodobě využívá odměňovací model, ve kterém výrobní pracovníci, resp. pracoviště, mají přímou vazbu mezi jejich fakturací a odměnami pro pracovníky tohoto pracoviště. Řekl bych, že můžeme skoro mluvit o „podnikání bez rizika“. Pracovníci dostávají svůj standardní plat, garantovaný pracovní smlouvou, ale zároveň je jejich příjem závislý na výkonech jejich pracoviště. V některých případech mají naši pracovníci dlouhodobě příjem přes padesát tisíc korun měsíčně. Zároveň jsou ekonomické výsledky pracovišť zaměstnancům k dispozici, takže mohou vidět, jak zakázky vycházejí. Tento model je vhodný pro schopné a výkonné lidi, kteří nemají zájem podnikat, protože nechtějí řešit účetnictví či daně, ale jsou ochotni sami iniciativně řešit problémy na zakázkách ve svém oboru a starat se o jejich hladký průběh. Chtěl bych na rozvoji tohoto systému odměňování dále pracovat, a hlavně ho propagovat. Budu doufat, že takoví lidé v Česku, a hlavně v našem oboru ještě existují. A navenek chceme do budoucna zlepšit prezentaci firmy. Už jsme změnili webové stránky a budeme pracovat na novém image firmy. Ohledně našich zákazníků určitě nechystáme žádné zásadní změny.
V geodézii se pohybuješ již od střední školy. Jaké změny si myslíš, že je potřeba udělat, aby se obor stal více uznávaným? Kde je „zakopaný pes“?
Obor geodézie prošel překotným vývojem. V devadesátých letech v něm byla spousta práce a také peněz a vzniklo mnoho firem, které i bez nějaké větší odbornosti na trhu dobře prosperovaly. Bylo to i díky velkému rozvoji techniky, která usnadnila činnost i méně technicky vzdělaným subjektům. Následně začala práce mizet a objevil se tudíž větší tlak na cenu zakázek a postupně se zákazníci začali zajímat i o kvalitu předané práce. V tomto období, přibližně pět až deset let zpátky, došlo k odlivu kvalitních lidí mimo obor. Podnikání v oboru se také atomizovalo, mnoho geodetů působí jako živnostníci. S těmito problémy obecně kleslo sebevědomí a sebeúcta geodetů. Řada lidí v oboru spíše přežívá, berou jakékoliv zakázky, nezajímají se o trendy, nenabízí zákazníkům žádnou přidanou hodnotu, prostě nic. Zákazníci samozřejmě tuto skutečnost vnímají a ke geodetům se pak chovají spíše jako k řemeslníkům nebo dělníkům. Chybí zde úcta a vzájemný respekt. Přitom dnes musí geodet zastat celou řadu odborností, které v jiných profesích často řeší celý tým lidí. Pokud náš pracovník dostane zakázku, vyjíždí na ní většinou sám, zajišťuje si ubytování, komunikaci se zákazníkem, obsluhuje veškerou techniku… Navíc může mít najednou rozběhnuté zakázky pro různé zákazníky, jeden den dělá pro elektrikáře, pak vytyčuje most, další den pomáhá usazovat koleje. Všichni zákazníci mají dnes pro své dokumentace specifické požadavky, používají různé softwary a datové modely, každý zákazník používá své názvosloví. To vše musí geodet znát a většinou to také zná a umí, ale neumí to zákazníkovi prodat. Myslím si, že mnohdy zákazník ani netuší, co všechno za něj geodet řeší. Je to běh na dlouhou trať, ale měli bychom začít alespoň tím, že si tuto skutečnost uvědomíme a budeme si vážit sami sebe.
Otázka trochu souvisí s předchozí odpovědí. Ale pokud bych na ni měl odpovědět jedním slovem, tak je to komplexnost. Vytyčit nebo zaměřit bod je dnes už málo. Musíme zákazníka provést úskalími, jako jsou různá zobrazení dat na Zemi, přesnosti měření, datové modely, správné nastavení GIS… Zákazníkovi pomáháme orientovat se v legislativě, spojené s geodézií a stavebnictvím. Geodeti musejí být partnerem zákazníka, který je mnohdy laik v oblasti geodézie, ptá se a my je musíme být schopni zodpovědět, nebo přímo nabídnout řešení ušité jemu na míru.
Je docela zajímavé, jak často se dozvídám, že prý naše firma „kazí ceny“. Za sebe mi to přijde skutečně zvláštní. Naše společnost investuje do nové techniky, kvalitním pracovníkům platí v oboru nadstandardní mzdy a zároveň majitel firmy si z podnikání dokáže pořizovat další společnosti. Jsem si jistý, že ceny nekazíme. Je samozřejmě možné, že některé dílčí činnosti děláme levně, ale vždy to má důvod. Myslím si, že ceny kazí ti, kdo podnikají bez zpětných investic a bez zisku, protože tyto věci mají s cenou zakázek bohužel, nebo spíš bohudík, přímou souvislost.
