Chytrý přístup k majetkoprávní dokumentaci

| 30. 7. 2019

Představte si, že vlastníte vedení velmi vysokého napětí, přičemž elektrické vedení doposud vedlo pouze na jednom rameni stožárů. Protože však požadavky na přenosové kapacity rostou, rozhodli jste se vedení na stožárech rozšířit také na druhé rameno. Vynásobte si ale například 160 kilometrů vedení 10-ti vlastníky, kteří průměrně vlastní nemovitosti na jednom kilometru trasy v ČR. Dohromady máte tedy na celé délce přibližně 1600 vlastníků a více než 3000 parcel či nemovitostí. Všech se přitom bude týkat budoucí věcné břemeno, vznikající posílením anebo rozšířením trasy. Bez systematického přístupu s podporou dobře vymyšleného informačního systému by tak zřízení věcného břemena trvalo neúměrně dlouho.

Se všemi vlastníky se totiž musíte se­tkat, navrhnout jim smlouvu o věcném břemenu a vyřešit veškerou administra­tivu, včetně vkladu věcného břemena do katastru nemovitostí. A zároveň nesmíte v celé dokumentaci udělat vůbec žádnou chybu, protože jinak poškodíte buď vlast­níka infrastruktury nebo nemovitosti.

Společnost Hrdlička si postupem času vytvořila vlastní systém, díky němuž vel­kým vlastníkům inženýrských sítí posky­tuje dokonalý majetkoprávní a geodetický servis. Systém navíc umí pracovat s va­riantami tras, pokud se na navrhované trase nového vedení vyskytuje větší počet rizikových vlastníků nebo vlastníků, kteří jsou nedohledatelní — tím by se celý pro­ces výstavby v podstatě zastavil. K tomu s větším počtem lidí významně roste po­čet jednání, potřebných k uzavření smluv o věcných břemenech. Proto se většina provozovatelů a vlastníků inženýrských sítí snaží počet interakcí s vlastníky dotče­ných nemovitostí minimalizovat.

Ve firmě Hrdlička mají za dobu své pů­sobnosti na trhu zkušenosti se všemi typy inženýrských sítí. Většina jednání s vlastníky nemovitostí jde podle plánu, kdy po nabídce na zřízení věcného bře­mena kvůli průběhu inženýrských sítí je nabídka přijata. Přesto však řeší i tzv. licitování, kdy si majitel nemovitosti na­jednou, často po rozhovoru se svým sou­sedem v hospodě u piva, „uvědomí“, že by chtěl za věcné břemeno více peněz.

Majitelé inženýrských sítí samozřej­mě na pořízení a správu majetkoprávní dokumentace vypisují výběrová řízení, v nichž firma Hrdlička v silné konkurenci velmi často — právě díky své zkušenosti a systematickému přístupu — vyhrává.

A jak celý proces majetkoprávní doku­mentace funguje?
V prvním kroku se musejí zjistit všich­ni vlastníci v trase vedení. Pro projek­tanta jsou informace z katastru nemovi­tostí zásadním podkladem, protože díky nim se dokáže vyhnout problematickým místům. V tomto kroku Hrdlička využí­vá svůj vnitrofiremní systém pro práci s daty katastru nemovitostí, který vyhle­dání vlastníků zjednodušuje a urychluje.

Druhá fáze projektu obnáší kresbu všech geometrických plánů, do nichž se zakres­lí nově vznikající věcná břemena, která protínají zasažené parcely trasou vedení.

Ve třetím kroku se připraví první návr­hy smluv s majiteli. Teprve ve čtvrté fázi se vychází do terénu jednat s vlastníky o věcných břemenech. Vlastníci sice s ná­vrhem věcného břemene většinou nako­nec (i třeba po navýšení ceny) souhlasí, ale občas se stává, že vyjednávání uvízne na mrtvém bodě — v takovém případě se bohužel přistupuje k vyvlastnění v zájmu státu. K vyvlastnění také dochází, pokud je vlastník nemovitosti i přes veškeré úsilí nedohledatelný nebo zemřel bez dědiců.

Přestože jsou věcná břemena definová­na českou legislativou, tak je stejně při jejich zřizování potřeba velkého úsilí, systematičnosti a znalostí z katastru ne­movitostí. Proto si majitelé inženýrských sítí vybírají dodavatele se zkušenostmi, kteří majetkoprávní dokumentaci doká­ží připravit v relativně krátkém čase, aby výstavba mohla začít co nejdříve.

Autor článku: Mgr. Lukáš Opat